Přemýšlel jsem, co zde vlastně napsat? Není snadné vyjádřit v několika větách, co vše nám tato úžasná a hluboká cesta dala? Cestuji hodně, často, po celém světě, protože mi cesty přinášejí poznání, uvědomění a prožití určitých zkušeností, jež mě posouvají dál na mé životní pouti a jednou z takových byla i tato cesta... Mnozí z nás nakoukli hluboko do své duše a její minulosti, poznali tak, že není vše viditelné lidskému oku, není vše uchopitelné, či srozumitelné našemu mozku a přesto se to děje a my to bytostně cítíme ve svém nitru. Někdy to bylo radostné, místy bolestivé, ale výsledek je nádherný a naplňující, to je vždy, když do našeho života vstupuje poznání....

Děkuji celým svým bytím všem zúčastněným za poznání, které vyplynulo mě, skrze vás. Děkuji za úžasné dny plné sdílení a společných prožitků...

Poznali jsem nejkásnější řecký ostrov Santorini, zacvičili si jógu, či sůfijská cvičení, dozvěděli se mnoho nového o utajovaném učení Kabala, o astrologii, o léčebných metodách z Havaje, o výkladu z karet, prošli mnoha rituály, jež nám pomohly setkat se s rodinou naší duše, se sebou samotnými a napojit se na doby dávno milnulé, třeba právě z dob Atlantidy a přinést si v sobě zpět kapku poznání, pochopení, porozumění. Nachodili jsme mnoho kilometrů nejen po sopečných kráterech, ale také za posvátnými a zapomenutými místy s nádhernou energií, to vše proloženo řeckou pohostinností, skvělým papáním, koupáním v křišťálově čistém moři a společnou pohodou naplněnou smíchem a radostí...

Děkuji Vám nejen já, ale i Renatka, Alenka a všichni další, kdo se podíleli na programu a náplni naší cesty...

Určitě opět nějakou cestu připravím a kdo bude cítit, že se má přidat, bude mít možnost odcestovat za poznáním opět společně s námi... s úctou, Jaroušek.